Štíři mají 6 nohou, klepítka, a na konci zúženého zadečku hrot s jedovou žlázou.

Štír kýlnatý

Latinsky: Euscorpius tergestinus

Kdysi se vyskytoval v ČR. Jeho současný výskyt je poměrně omezený, vyskytuje se v Chorvatsku, Itálii, Rakousku a Slovinsku. Obývá okraje a nitra lesů, sklepy, půdy, zídky ve stínu apod. Dorůstá délky okolo 4 cm a jeho jed není pro člověka nebezpečný. Může se chovat i doma. Je to chráněný druh!

Veleštír císařský 

Latinsky: Pandinus imperator

Největší exemplář tohoto druhu měřil 23 cm. Má velká klepeta pokrytá hrboly a chloupky. Podle toho jej lze odlišit od podobných štírů, kteří jinak vypadají velmi podobně a jsou někdy za veleštíra považováni. Veleštír císařský nepatří mezi nebezpečné ani agresivní štíry. V nebezpečí se brání klepety a může bolestivě štípnout. Bodne však jen velice vzácně, bodnutá osoba to zaznamená většinou až po 10 minutách, kdy jed způsobí svědění. To do dvou hodin odezní a při dotyku se ještě den projevuje krátké svědění. Jed tedy není životu nebezpečný.

Štír nejjedovatější

Latinsky: Leiurus quinquestriatus

Bodnutí tímto štírem je nejbolestivějším bodnutím. První známkou bývá bolest v nadbřišku a bolestivost břišních svalů. Pacient pociťuje svírání, suchost a škrábání v hrdle a snaží se kašláním odstranit neexistující překážku v dýchacích cestách. Současně se objevují poruchy řeči. Typickým příznakem je silné pocení. Celkový neklid a svalové záškuby přecházejí v křeče. Dech se stává v dalším průběhu nepravidelný a postupně přechází v lapavé dechy. Smrt nastává zástavou dechu při obrně dýchacího centra a přímým účinkem jedu na buňky dýchacího centra. Průběh celého onemocnění bývá jen zřídka delší než 2 až 3 dny.