Pavouci mají 8 nohou, hlavohruď a zadeček.

Sklípkan

Latinsky: Mygalomorphae

Žijí v zemních doupatech v tropech a subtropech. Jejich jed není životu nebezpečný. Živí se drobnými ještěrkami, žábami a ptáky. Jsou to členovci třídy pavoukovci. Patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Mluvíme o skvělých lovcích, kteří se během 300 miliónů let téměř nezměnili. Běžně chovaní sklípkani patří do čeledi sklípkanovití. Sklípkanům se lidově říká nesprávně tarantule. Většina sklípkanů používá k obraně tuto metodu. Nejdříve vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka, bleskurychle se na nepřítele vrhne a silně ho udeří. Pokud toto nezapůsobí, vrhne se na něj po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné. Nejnebezpečnější jsou rody z Asie a Afriky. Ostatní sklípkani mají jed člověku neškodný.

Křižák

Latinsky: Araneidae

Křižák z čeledi křižákovití je nejznámějším pavoukem v Česku. Vyskytuje se kromě Evropy v některých oblastech Asie a v Severní Americe. Obývá lesy a zahrady, lze se s ním setkat i v otevřených krajinách, pokud nejsou zcela odlesněné. Křižáci tkají kolové pavučiny velmi pravidelných tvarů, nejčastěji ve větvích stromů a keřů, ale i mezi vysokými bylinami a na budovách. Celá síť je většinou zavěšena na jednom velmi silném nosném vlákně. Při stavění pavučiny nejdříve upřede dvě vlákna ve tvaru Y. Pak následují další paprsky a pak udělá hustou spirálu, kterou opatří lepem, aby se kořist pevně chytila. Opotřebenou pavučinu sní a utká novou. Křižák se během dne zdržuje uprostřed své sítě nebo v úkrytu v její blízkosti a čeká na kořist, kterou bývá hmyz. Když se něco chytí, bleskurychle vyběhne a kořist usmrtí jedem. Pak ji obalí pavučinovými vlákny. Když se kořist stále hýbe, ještě jednou kousne. Poté si odnese do úkrytu nebo do středu pavučiny, kde ji sní. Křižák se průměrně dožívá tří let. Stejně jako většina pavouků má jedovou žlázu, ovšem kousnutí křižákem není pro člověka smrtelné.

Křižák Zelený

Latinsky: Araniella cucurbitina

Je pavouk z čeledi křižákovití. Samice dorůstá délky maximálně 7 mm, samec 5 mm. Hlavohruď je žlutohnědá, zadeček nápadně žlutozelený až zelený a na jeho hřbetní straně je možné ve většině případů vidět čtyři malé černé tečky. Pod snovacími bradavkami je malá, světle červená skvrna. U samce jsou po stranách hlavohrudi černé pruhy lemované světlým okrajem. Napolo vzrostlý pavouk je před obdobím přezimování zbarven červeně. Vyskytuje se na okrajích lesů, ale i v otevřených krajinách. Buduje si malé kolové sítě o průměru deseti centimetrů - většinou na keřích ve výšce 1 až 2 metry nad zemí. Pavouk se zdržuje pod středem své sítě a díky svému zbarvení je ve vegetaci dobře maskován. Do sítí chytá drobný hmyz.